neděle 12. října 2014

Za Vasilem Biľakem


Nejhorším hospodářem je stát. Demokratický stát. Poměry v něm neustále destabilizuje voličská zvůle. Do čela politického systému se pak může dostat vskutku kdekdo – vždyť ho volí prostí občané. Proto je třeba vše, co lze, převést pod správu struktur od demokracie a voleb osvobozených. Takových struktur, které řídí nikým nevolená – a tedy skutečná – elita. Průmysl, plyn, elektřinu, infrastrukturu, vodu…
Ano, vodu především. Představte si tu poušť, která by vznikla, kdyby lidé nemohli korporacím za vodu svobodně platit. Slyšeli jsme trávu růst a slyšeli jsme doporučení poradců z Washingtonu. Znělo přece jasně: privatizujte, privatizujte, privatizujte.
Po letech to spočítali znovu. Sorry, boys, spletli jsme se. Zapomeňte, zapomeňte, zapomeňte.

Už nikdy nechceme do žádného paktu. Aby nás už nikdy nemohli spojenci okupovat, přidali jsme se předběžně na stranu okupantů – ale jiných, trvale mírových a svobodných. Ovšemže jen dočasných. Lepších. To se nedá srovnat.
Na zločinech našich bratrů se totiž podílíme bez vlastních reálných zájmů, tedy z ryzího idealismu. Bělehrad se bombarduje také za Prahu. Oranžové pyramidy v Abu-Graib se budují i za tebe, diváku.
A aby nás už nikdo nemohl okupovat, musíme mít na svém území ne bratrský radar, ale rakety. A ne rakety, ale letadlovou loď. Aby nás bratr nemusel nákladně okupovat. Jinak by třeba musel, kdo ví. Neb dobyté majetky a pozice nejsou nikdy dost jisté.

Je to všechno pořád málo. Nějak nepochopitelně se od nás odvrací. Bratrská země, ta velká země, které stále tolik dlužíme! Nechce si nechat splatit ten nesplatitelný dluh a ještě důkladněji ochraňovat své přátele v regionu.
Občané to přitom stále nechápou, nejsou ve svém omezeném rozhledu schopni porozumět velikosti epochy a dalekosáhlosti zření svých představitelů. Nevadí. Představitelé a zřeci najdou pochopení u bratrů z vyspělejších zemí. Nejsou-li totiž všichni lidé na celém světě zatím vzájemně bratry, lze to již s jistotou říci o pilotně intimním procentíčku, které ostatním diskrétně vládne: jedna velká rodina. Všichni se znají z pravidelných diskusí a zajímavých přednášek, na kterých se spát nevyplatí. A do kterých občanům nic není, a vůbec, ať radši držej hubu. Však nejsou politici, tak ať makají.

Ze spárů neinformovaných voličů, vždyť je ani neznáme osobně, z náruči nemakačenků a socek jsme na poslední chvíli zachránili alespoň část území. Jediná evropská bašta autentického konservatismu a její přesně vedená místní agentura bude s navrácenými majetky a návazným výpalným hospodařit daleko lépe než náš stát. A nemuseli k nám ani posílat vojsko – stačily trpělivé politické rozhovory vedené mezi několika dobře postavenými gentlemany. Ostatně, už jste někdy viděli papeže hrozit divizemi? Gentlemanům stačí věřit. Chtít po nich dokládat opodstatněnost nároků – to by byla urážka. Uražení by mohli chtít třeba ještě víc. Gentlemanům se musí věřit.

Zato voličům se nedá věřit vůbec. Museli jsme o nich zjistit co nejvíc. Například co a kde je bolí, aby bylo možné to důkladně vyhodnotit, protože stejně nějak moc chodili k doktorovi. To je taky divný přežitek. Takzvaně citlivé osobní údaje jsme tedy sebrali a svěřili efektivní soukromé firmě. Nevlastní ji stát, takže je to bezpečné. Vlastně ani nevíme, kdo to celé doopravdy vlastní. Tak trochu se toho sami bojíme. Nejhorším správcem je však stát, a o státních věcech to platí dvojnásob. Takže servery s těmi daty jsou pro jistotu někde v zahraničí.

Museli jsme obětovat opravdu hodně ze svého – a nejen ze svého – osobního soukromí, abychom zachovali soukromí majetku. Černou práci za náš chromý stát naštěstí odvedly soukromé korporace zajišťované přátelskou velmocí, které alespoň takto můžeme splatit nepatrnou část dluhu. Finance stejně nemáme a letadlovou loď k nám dát nechtějí. A tak alespoň pasivně odlehčujeme spojenci v permanentní válce s nemakačenky celého světa.
Jediný zvací mail, ani jedna zvací esemeska, žádný zvací status neprojde bez laskavého dohledu internacionálního bratra. Kdepak pokoutní předávání někde na nečistém hajzlíku. Žádná generace před námi, nikdy nikdo se necítil po celou noc tak v suchu a bezpečný.
Tato bezpečnost je totiž kolektivní. Není už na světě příliš mocností dost nepřátelských na to, aby s nimi stálo za to kolaborovat.


Žádné komentáře:

Okomentovat