neděle 26. října 2014

Měli jsme do toho jít


Shodli jsme se na tom všichni, celý stůl. I servírka, která jinak nemá na nic názor, protože je profesionálka, přikyvovala. Havel je měl zakázat. Hned.
Neshody nastaly v otázce technického provedení. Kdy přesně s nima měl zatočit.
Měl je zakázat a rozehnat tehdy, když si s ním šli sednout k jednání za kulatý stůl? Když se třásli, aby už už od nich převzal moc? Rána do stolu, až se mi zachvěl popelníček. To už bylo pozdě!
Takže dřív, když se ještě modlil Havel – aby na něj neposlali tanky a milici? Tehdy je měl zakázat? Jenže to by mu, holenkové, přišla na pomoc sovětská okupační armáda. Aby potlačila síly zdejšího režimu, na straně rrrevolucionářů. Tak to měli s Rusy po linii Hájek–Polreich přece dojednané. To by ta rrrevoluce pěkně vypadala! S okupační armádou po boku. To by to cinkání na zmrzlých náměstích bylo zbytečný! Půllitry křísly o sebe, jak je servírka nakladla přes naše argumenty. Sametová je hlavně při placení.
Tak je měl zakázat hned potom! Hned jak se s nima dohodl, jak jim dal veškerý záruky. Beztrestnost, legalizaci vekslkapitálu, převod správcovských práv na vlastnický atd. To všecko měl obratem ruky shodit ze stolu a ve jménu vyšší rrrevoluční morálky… A ne jen Štěpána, kterýho v tom ostatní soudruzi nechali, protože si jezdil po spřátelených politbyrech domlouvat komplot proti Gorbačovovi, když to ještě nebylo módní a demokratické.
A vůbec, tenhle Havel. Měl je zavřít a zakázat. Čalfu, Dlouhýho, Dybu, Třísku, Kočárníka, Tošovskýho… Už zase jsme si vzájemně rozuměli.
Protože tihle se už dobrovolně nevzdají, ti nepůjdou za kulatý stůl. Můžete se vzdát malé moci za příslib velkých majetků. Ale opravdu velkých majetků se dobrovolně a bez násilí nevzdá nikdo.


/Glosa pro A2, listopad 2013/

Žádné komentáře:

Okomentovat