neděle 6. července 2014

Český očistec


Rozhlasová hra pro věčnost a libovolný počet hlasů



»To je fronta na miss mokrý plavky?«
»Počkat, tady se nestojí na soutěž o nejlepší pivo?«
»Nejlepší pívo je snad to český, ne?«
»Jo! Pívo a mokrý holky!«
»Co tady tak stojíte?«
»Vidíte tu bránu tamhle vpředu? Tak za ní se perou špinavý duše, mladý muži.«
»Člověče, kam se tak cpete? Jako by bylo o co stát.«
»Špinavý cože? Cha chá. Nenech si od něj nic nakukat, mladej.«
»Duše, pokud vím, pane, je jen jedna!«
»Já teda taky neznám rozdíl mezi špinavou a čistou duší.«
»Nemáš simtě voheň?«
»Netlačte se. Na všechny se dostane.«
»Netrpělivost růže nepřináší.«
»Ježíš, ne César!«
»Víte vůbec, kdo to řekl?«
»A měl recht. Se hezky zařaď, mladej.«
»Nebo uvidíš!«
»Tohle je poklidná čekárna dobrejch tuzemskejch duší na spásu, víme?«
»Kromě cigánů, rusáků, židáků, skopčáků a Britskejch listů.«
»Jinak jsme tady veskrze slušný lidi, totiž.«
»Tady něco ale příšerně smrdí.«
»Můžou duším smrdět nohy?«
»Dal bych si cígo.«
»Počkej, dyť tady fakt něco smrdí.«
»Ty vole, mámo, von se zapálil!«
»Dej mi cígo.«
»To není hořící keř, to byl jen nějaký psychopat.«
»Hele, jak je rozšklebenej.«
»Otočte ho, ať mu není vidět do ksichtu.«
»Na to se nedá koukat.«
»Otočte ho zpátky, copak nevidíte, jak mu čouhá prdel? Úplně mu prohořely kalhoty až na holou.«
»Měl vůbec nějaký, chuligán?«
»Škoda, že nemám kabanos. Nebo aspoň lanšmít. Mohli jsme si na něm opíct.«
»Však sám bude pečenej dost, si pak ukrojíme každej.«
»Rostlej je. Bude ho dost pro každýho.«
»Ale toho smradu z něj…«
»Jo, jo. Nejhůř smrděj hořící vlasy, fousy a nehty. Kdepak keře.«
»Taky se moh předtím depilovat…«
»Jako slušnej člověk se oholit, viďte, pani.«
»… když už se de zapalovat.«
»Pravda, téměř to kazí chuť k jídlu.«
»Naval nějaký cígo!«
»Ale jak hřeje, chlapec.«
»Úplnej Temelín.«
»Však on za chvilku vystydne.«
»Někdo bůček? Biskupa? Jsem byl původně kuchař, víte.«
»Hergot, lidi! Když už ho teda žereme, pomyslete aspoň chvíli na morálku!«
»Ale není špatnej, ne?«
»Ještě, že se stavil a zažehnul, díky za něj.«
»Hned je tady veseleji.«
»Pojď, ať to nemáš studený!«
»Aspoň nám to čekání spíš uteče.«
»A při dobrým jídle mají k sobě lidi tak nějak blíž.«
»Hele to žebro. Jak věšák z ikey.«
»Koukněte na mě! Jsem Lejdygaga!«
»Dá si někdo ledvinku? S velkou pravděpodobností je tak trochu telecí.«
»Fakt není špatnej.«
»Žádnej separát, žádný éčka.«
»Skoro lepší jak z německýho marketu.«
»Prej že lidský maso je sladký.«
»Kdepak český maso, to je nejlepší na světě!«
»Půjčte mi lebku. – Nějaká děravá, hele.«
»Nešaškuj, ještě budeš rád, že máš popelníček.«
»A víte co? Zazpíváme si!«
»Správně! Když už tady musíme tvrdnout, aspoň si to uděláme hezký.«
»Na zemi jsem platil za obstojného pianistu. Zvláštní, že v očistci nejsou piána.«
»Děkuji! Děkuji za bolest.«
»A všichni! Evrybady henzidjé!«
»… za bolest!«
»Děkuji za oheň, který opaluje.«
»Děkuji za pravdu, která vždycky zbude.«
»Děkuji, ach děkuji.«
»Ach!«
»Takový trošku trhlý, mí-jááá…«
»Hele, neser. – Děkuji! Děkuji za život…«
»Který se prošustrujé – jé jé!«
»Na kolena, na kolena.«
»Kdo to tam vzadu mlaská?!«
»Nemlaskat, kurva! Bohoslužba začala!«
»Všichni jsme svědky. On se za nás obětoval! Na kolena!«
»Na zemi se za naši spásu nikdo nemodlí, ale přišel On, aby nás vykoupil!«
»Nebude spasen, kdo Ho ani kousek nepozřel!«
»Ten křehký jazýček… Nebyl On to vlastně taky zpěvák?«
»Dejte mi taky kousnout. Nebo aspoň líznout! Sakra, nenechávejte mě tady samotnou!«
»Nene, básník! Jistě to byl vidoucí člověk. A básník jako slavík a nikdy nezpíval sprostě!«
»A co by pak dělal v očistci, ahá?«
»Tady pán to říkal, ne? Přišel nás do očistce všechny očistit, kolektivně.«
»Jestli On to nebyl cyklista, podívejte na toho biskupa. A ty záda prohnutý.«
»Už jsem řek, že motorkář. Jasný vobrysy sedla.«
»Takovej by se zas rozdal z orgánů a šel by vykostěnej a vyvrženej rovnou do nebe.«
»Jo, to bysme si tak nepošmákli. Kdepak motorkář.«
»Jako emeritní televizní kuchař dávám jeho žebírkám čtyři body ze sedmi. Flamboval bych je kratší dobu, očištěné a na lepším benzínu. Na oktanech se šetřit nemá.«
»Takhle mluvit o světci! I v přímé konfrontaci s nejvyššími morálními výkony myslíte jen na to žrádlo. Prase!«
»Má pravdu tadyta paní. My se tady aspoň po té hostině snažíme rozjímat o nějakejch těch hodnotách, ale vy? Vyhlašuju konec improvizovaný bohoslužby!«
»Tak děkuju, hlavně že to bylo celý takový jakoby neformální.«
»I za vás se ten neznámý pošu… hořící keř obětoval, víte?«
»Vidíš, svatej? A jakejs byl!«
»Nekopej do toho, hulváte.«
»Ale je to fakt. Se podívej, co z něj zbylo. Lůzr.«
»Přihrej sem ještě lebku. Takovou mívají fakt jen světci nebo nebezpeční šílenci.«
»Půjč mi ji taky. – Ó živote, byl jsi strrrrašné divadlo!«
»Tenhle kluk byl takovej frajer, že se v příštím životě narodí nejmíň jako generální ředitel, tak na tvým místě bych s jeho hlavou radši moc nešaškoval.«
»Bububu!«
»A co když tu jéééé. Neexistujéééé.«
»Nedělejte si z něj prdel. Sice zemřel strašnou a bolestivou smrtí, která byla dost možná zbytečná, ale určitě to myslel dobře.«
»Ty vole, mně se chce srát.«
»Mně taky. Spasitel byl nějakej projímavej.«
»Pak že nepomáhá.«
»Pak že zbytečnou.«
»V příštím životě žeru už ale fakt zdravě.«
»A já už nikdy nebudu kouřit.«
»Správně!«
»Bravo!«
»A mně se chce taky něco říct.«
»Už ne bůček, ale salát cézar!«
»A já to musím říct! Počkejte. Nechte mě, ať se nadechnu! – Nespravedlnost je nespravedlnost!«
»Přesně tak! Obrok je obrok a hrách je hrách!«
»Kosti jsou vrženy. Co tady tak stojíte?«


(A pokračuje se zas od začátku. Opakuje se pořád dokola, dokud mají duše co žrát, nebo dokud to lidi nepřepnou.)



1 komentář:

  1. Chechtám se. Neskrývaně, šíleně, nepochopeně a nahlas. Palec hore, pane spisovateli.

    OdpovědětVymazat