pondělí 22. dubna 2013

Bezpilotní zpěvy III.: Alice Glass v říši divů

Na mírové konferenci
v hotelu Bilderberg mě přivítali jako starého známého
kde prý jsem sehnal tak hebké povlečení – je snad nové?

technický a obchodní náměstek s ohlušujícím mlasknutím
dopadli na stůl v zasedačce
a je to krásné a nahodilé
nebo je to zvolna se ohřívající voda
kde setrvají v delším přátelském rozhovoru?

tamtéž o půlhodiny později:
jaderný sad s posledním jablíčkem
zavřený na hada a obkropený magickou močí
takže když se ti v noci zachce na hajzl
nemusíš si přitom svítit
(až naprší a uschne)
fallout

mezitím dole na opačném konci Manhattanu:
v reklamě na mýdlo
pojídá zástup věčných dětí holocaustu
bůček z Miroslava Donutila
(který též přikusuje a trochu zpívá)

v reklamě na jídlo se pouze vaří voda se zrnkem pepře
je od čumilů oddělena neprůstřelným sklem

a Věčná Hajzlbába jako genderově vyvážený protipól Ahasvera
volá do všech světových stran:
Francouzi ještě trochu úsilí chcete-li být sadisty!
Republiku si pozvracet nedáme!
Jednou máme demogracii tak držte huby!
Nic než Okamura!
Dost bylo všehomíra!
(Hajzlbábě zbývá ještě sto šest volných minut).


Entropická inventura:

balíček instantní vody v prášku
hřídele kontextů
končetiny uhnilé překračované cestou do kostela čím dál pracněji
natažené paže zakončené tasery connecting people
ruce souvislostí
prstoklad konexí
dokumenty jha
energie!
kvádro v kterém mě shoďte do moře mám na sobě
na prst prachu židle stůl ikea dluh
hrudní košíček roztažený v nákupní koš
bilanční kocovina
s vystřelovacím betlémem
ejakulace novinářů z krizové oblasti
inaugurační projev Olgy Hepnarové ministryně práce a sociálních věcí
a nevím kolik mi zbývá volných minut
tady je propiska
a dva lístky na kolotoč – všichni vidíme
já se nechci nikoho dotknout ale kdo z vás to má?

Žádné komentáře:

Okomentovat